Květen a červen ve školách bývá plný výletů a výjezdů do škol v přírodě. Naše třída v letošním školním roce vyjela do školy v přírodě již v září, proto jsem na závěr školního roku zvolila několikadenní výlet s přespáním. Využila jsem svého předchozího místa působení a zajistila obědy a ubytování. Děti ani rodiče do poslední chvíle nevěděli, kam se vlastně pojede, i když nějaké indicie jsem rozdávala během celého školního roku.
A tak jsme se v pondělí 22.5. po vyučování rozjeli vlakem za dobrodružstvím. To už ale všichni věděli, kam naše výprava míří, protože poslední nápověda byla jasná – Oldřichův dub totiž nikde jinde nestojí. K večeru jsme s krosnami konečně vystoupili na nádraží v Peruci.
Ubytování bylo originální, hlavu jsme totiž složili na místní faře. Děti byly dopředu upozorněny, ať neočekávají žádný luxus a jsou připraveny na vše, přesto byly některé z nich opravdu překvapené. Náladu jim spravila vycházka po parku a malý táboráček.
Druhý den nás čekalo deštivé počasí a nákupy svačin – děti se vypravily po skupinách na průzkum, některé si nákupy zpestřily návštěvou Úřadu městyse Peruc. Po svačině jsme navštívili Boženinu studánku, kameny zmizelých a Oldřichův dub. S chutí jsme se pak pustili do oběda v místní škole, který pro nás paní kuchařky připravily. Po obědě jsme vyrazili lesem na dobrodružnou výpravu na Krásnou vyhlídku a přes Débeř kolem Stradonického rybníka zpět na Peruc. Po večeři následovalo skotačení na hřišti, noční procházka po poli a kdo chtěl, mohl si vyzkoušet svou odvahu. Některé děti usnuly dříve, než zapnuly spacák.
Druhý den měly děti po tak náročném programu volno na dětském hřišti až do oběda. Sbaleno děti měly už od rána, a tak jsme vláček stihli s předstihem a šťastně jsme se vrátili domů.
Chtěla bych touto cestou poděkovat mojí kamarádce Pavle Čandrlové, že nám umožnila okusit bydlení na faře, Lee Josífkové – mamince Ladušky – za úžasnou pomoc s dětmi a neuvěřitelné obohacení zajímavostmi o rostlinách, Základní škole Peruc za výborné obědy, paním kuchařkám za milé úsměvy, všem „mým“ dětem za krásné zážitky a rodičům za důvěru a za to, že své děti vybavili krosnami, spacáky a karimatkami. N. Liebscherová
