Jakožto basketbalový kroužek, fungující pod BK Levharti Chomutov, jsme byli de facto automaticky zařazeni do prvního ročníku basketbalové SD ligy. S potěšením jsem jako trenérka přijala pozvánku na náš první turnaj, který se konal 8. 12. v malé sportovní hale v Chomutově. Bohužel jsem však čelila velkému problému v podobě nedostatku dětí, které by mohly na turnaj jet. Abych dala dohromady kompletní tým, musela jsem oslovit děti, které na kroužek chodily minulý rok. Komplikovanější organizace se povedla a my v 7:15 vyrazili v počtu 9 dětí a já směr Chomutov. Dopravu nám zajistil basketbalový klub Levharti Chomutov, stejně tak jako zapůjčení dresů, a já jím tímto děkuji. Čekal nás náročný turnaj, kterého se účastnilo 5 různých škol, a každý hrál s každým. My jsme šli na zápas až jako třetí v pořadí, a tak jsme s dětmi sledovali taktiku našich soupeřů a zahřáli se před utkáním tréninkem obrany.
První nasazená pětka se hned v prvních minutách dostala do vedení, které tým udržel po zbytek zápasu. Štěstí, které z dětí zářilo, bylo úžasné. Byl to jejich první vyhraný zápas. Další zápas už to bohužel tak veselé nebylo. Soupeř nás doslova převálcoval. Byl to tým složen ze samých starších hráčů a samých chlapců. Myslím ale, že to byla pro můj tým velká zkušenost. V šatně byla po prohraném zápase mizerná atmosféra, kterou se mi však podařilo zahnat a děti namotivovat do dalšího zápasu. Třetí zápas byl velmi vyrovnaný. Bylo to napínavé od začátku až do konce a já se opravdu zapotila, ačkoliv jsem z dětí odvedla nejméně fyzické práce. Dětem se povedlo opět zvítězit o pouhé dva body. Nálada byla opět parádní. Na závěr nás čekal ten nejočekávanější soupeř Písečná. Z nějakého důvodu „mé“ děti tento tým považují za svého největšího rivala, asi kvůli negativním vzpomínkám z loňska. Právě proto předpokládám, že děti šly do zápasu s tím, že ho nemohou vyhrát a tak se i stalo. Čtvrtý zápas jsme prohráli s velkým bodovým rozdílem. Já však s čistým svědomím mohu říci, že na něj „mé“ děti měly, jen se zbytečně podcenily.
O co však nejvíce v tomhle turnaji šlo?! UŽÍT SI HO!!!!!!! A to se nám jisto jistě povedlo. Z Chomutova jsme si tak odvezli krásné bronzové medaile.
Ráda bych v první řadě jmenovitě poděkovala dětem, které se turnaje zúčastnily: Anetce Koszilové za krásný motivační obrázek, který mi před zápasem věnovala a za to, jak se skvěle chopila obrany. Julii Fryčové, která se taktéž chopila především obrany a rozehrávek a která skvěle udržuje pozitivní týmovou atmosféru. Vendule Rejzkové jak za obrázek, který dělala společně s Anetkou, tak za útok a emoce, které do hry vložila především při fandění. Běle Šplíchalové za plnění náročného úkolu: přesouvání míče z obrany do útoku a za její dravost, která nejednomu soupeři jistě nahnala strach a respekt. Tobiášovi Beránkovi, díky jehož famózní obraně na středové čáře, kdy nenechal projít jediného protihráče, jsme vyhráli první zápas s tak vysokým bodovým náskokem. Romanu Lounovi, který vzorně plnil roli nahrávače a též podpořil pozitivní atmosféru ve chvílích, kdy ostatní byli smutní z prohraného zápasu. Petru Švecovi, který s námi jel jako host a nakonec za náš tým nejvíce bodoval. Adamu Juhovi taktéž za to, že s námi jel jako host, ačkoliv na kroužek z časových důvodů nezvládá chodit, byl skvělý obranář i nahrávač. A Matějovi Merhautovi za jeho rychlost a skvěle odvedenou práci při přesouvání míče z obrany do útoku, kde několikrát bodoval a musím říct, že dva koše dal jako opravdu velký profík. Děti děkuji, že jste do toho daly všechno!!!!!
Dík patří i všem ostatním dětem, které na kroužek chodí, ale turnaje se z nějakého důvodu nemohly účastnit.
Poděkování patří rodičům dětí za to, že je ve sportu podporují a jsou ochotní je posílat na zápas i na úkor výuky.
Velké poděkování patří řediteli panu Haklovi za podporu a uvolnění žáků z výuky.
Děkuji i BK Levhartům Chomutov, kteří celou akci v podobě basketbalové SD ligy organizují.
Na kroužek stále přijímám děti, nejlépe z prvních a druhých tříd. (Štěpánka Kadlecová, trenérka)
