Je to sotva pár týdnů, co naše škola ovládla okresní kolo olympiády z českého jazyka, tak jsme si řekli, že bychom mohli tu a tam pustit do světa nějaký ten slohový šperk. Předkládáme tedy k potěšení duše práci žákyně šesté třídy Nikoly Beránkové, kterou vytvořila v rámci hodiny slohu na téma „Proč má…?“:
Proč má svět barvy?
Říká se, že Bůh stvořil svět za sedm dní. V něm by ale nikdo žít nechtěl, protože byl smutný, černobílý. Stromy, květiny, zvířata a mnoho dalších věcí…, jen nudné barvy. Vše se změnilo, když Bůh vytvořil Matku Přírodu. Ona měla ráda barvy, a tak se rozhodla, že změní svět. Všichni živí si mysleli, že je blázen – i andělé na nebesích a ďábel dole v Pekle.
On by svět mohl být barevný, ale Bůh to tak nechtěl. Mohl máchnout kouzelnou tyčí a moře by bylo modré, jahody červené a tráva zelená. Když si stvořitel šel odpočinout, zapomněl hůl venku v kapradí. Hned vedle ležela Příroda. Jakmile spatřila, že je sama, chopila se kyje a mávla s ním. Oni dva byli jediní lidé, a tak – protože na světě bude lidí více – měl by dělat radost všem, ne jen jednomu. Jen co se hůl dotkla rukou Matky Přírody, vše se změnilo. Veverky začaly skákat po větvích, sloni troubit radostí a ptáčci zpívat. Z chatrče se ozval nazlobený hlas. ,,Co jsi to udělala? “ zaburácel Bůh. ,,Porušila tvé pravidlo dotknout se kyje a bylo tuze hloupé nechat svět černobílý.“ Takto se oba hádali ještě hodně dlouho. Dál na jihu se ale dělo něco zajímavějšího. Barvy se šířily dál a dál až narazily na Antarktidu. Tam – v kruté zimě – byla na duhové barvy moc zima. Tak se obrátily, obepluly světadíl a šířily se do Ameriky. Proto jsou lední medvědi, tučňáci a sníh bílí. V Asii uprostřed bambusového pole žily pandy. Mají obrovský apetit, a tak se jich barvičky bály. Myslely si, že jsou to obrovské zlé příšery, ale každý ví, že jsou to hodná stvoření, pokud je ovšem nerozzlobíte. Bohovi se tedy na světě nelíbilo, a tak jel tam, kde se barvy bály. Na Antarktidu. Matka Příroda zase měla ráda zelenou, červenou, modrou, žlutou, růžovou … Jedno ale milovala, a to byla duha, která je vidět při dešti i slunci. Svět se vyvíjel jako všechno ostatní. A Příroda vytvořila víc než Bůh. (učitelka Michaela Krouparová)