V minulém díle jste se dozvěděli, proč je pobyt venku pro děti tak přínosný. Předpokládejme, že jste vyrazili ven s vašimi ratolestmi a nechcete jen procházet krajinou a kochat se. Což samozřejmě také lze. Přináším nápad na hru, která je věkově neomezená: Zmrazovač
Hra je ideální, pokud jste k pobytu venku přemluvili také jinou rodinu s dětmi.
Co budete potřebovat:
- partu rozdováděných dětí
- dospěláci se taky hodí
Jak na to:
Cíl hry je jednoduchý, zmrazovač musí všechny zmrazit, oběti (většinou děti) neotálejí, berou nohy na ramena a utíkají. Prostor bojového lovu nemusí být velký – pískoviště, trávník ohraničený cestou nebo shluk stromů.
Kdo je kdo:
- BATOLATA: Zapojte do hry všechny. Úplně nejmenší se batolí uprostřed a sledují nadšeně, co se to kolem nich děje. Všichni ostatní hlídají jejich bezpečí.
- OBĚTI: Z odrostlejších dětí jsou oběti.
- ZMRAZOVAČ: Dospělák většinou převezme roli zmrazovače a komentátora (děti mají rády, když se strach i radost z úniku umocní komentářem nahlas).
- KOUZELNÍCI A VÍLY: Pokud je dětí víc, většinou z nejmladšího uděláme kouzelníka nebo vílu, kteří mohou rozmrazovat zmražené děti. Zmrazovač na kouzelníka může útočit, až když všechny ostatní zmrazil. Malí kouzelníci a víly jsou tak ve hře, zažívají nervozitu, ale zároveň nejsou nejslabší hráči. Naopak jsou důležití a zachraňují ty velké. Někdy naberou tolik odvahy, že i zahánějí zmrazovače v potřebných momentech.
Jak bojovat:
Hra je jednoduchá. Jakmile je domluven lovný prostor a kdo je kdo, jde se hrát. Zmrazovač nadšeně komentuje svůj útok, loví a děti utíkají. Zmrazovač zmrazuje dotekem ruky, nebo zásahem šišky, rukavice nebo žaludu. Záleží, co je kolem vás. Ve velkém prostoru běháme všichni. Když je bojové pole malé (např. pískoviště) zmrazovač běhá jen po obvodu a hází zmrazovací střely (lehce, bezpečně). Nebo si může zmrazovač nasadit čepici do očí a hůř vidět. To ho v malém prostoru také zaručeně zastaví.
Není důležité, kdo vyhraje. U bojových honících her je hlavní prožít nebezpečí, uvolnění, stres, křik, pomoc, společnou radost, to vše zároveň. Myslete na dobrovolnost (možnost kdykoli skončit) a nebojte se, když občas se někdo praští, pláče, fňuká. Dejte mu chvilkovou podporu a hurá znovu do hry. Postavte si hru tak, aby děti s radostí zažívaly tu tenkou hranici mezi strachem a radostí. Společné zážitky jsou silné.
Svobodná bojová hra umí u dětí přirozeně zvyšovat odolnost fyzickou i psychickou. Proto ji hrají téměř všechna savčí mláďata.
Zdroj: https://jdeteven.cz/cz